Mgr. Vojtěch Hromíř pro DN

Nejen vysoké náklady a insolvence komplikují silničním dopravcům podnikání. Dalším faktorem, který se podle zástupce generálního tajemníka Sdružení ČESMAD Bohemia Mgr. Vojtěcha Hromíře projevuje stále důrazněji, je nedostatek kvalifikovaných řidičů. „Řada dopravců si stěžuje na nedostatek dobrých řidičů. Jaká je podle vás současná situace na pracovním trhu?“ „Kamionové, ale i autobusové dopravce dnes trápí hodně věcí – například drahá nafta, vysoké pohledávky, celkově se zvyšující náklady, klesající ceny nebo přetlak kapacit. Kritickým faktorem se ovšem nyní skutečně stává i nedostatek kvalitních řidičů. Dopravci se snaží nedostatku řidičů již delší dobu čelit, ale ukazuje se, že se nejedná pouze o český, ale o celoevropský problém – hlavním kamenem úrazu je skutečnost, že o řidičské povolání je velice malý zájem. V minulosti řidiče vychovávala armáda, která jim umožnila získat řidičské oprávnění a dala jim také určitou praxi. Díky ní mohli bez problému nastoupit do dopravních firem a v systému postupného zapracování se dostat třeba přes práci na sklápěcích vozidlech či při rozvozu mléka až ke kamionové dopravě. Dnes je situace zcela jiná a armáda nám řidiče někdy dokonce přetahuje. Někteří řidiči k ní odcházejí, neboť v armádě mají určitou jistotu, zaručené sociální podmínky, a především jsou po deseti letech služby zabezpečení pro zbytek života.“ „Co je hlavní příčinou poklesu zájmu o povolání řidiče u dopravní firmy?“ „Obrovským problémem je především ztráta prestiže tohoto povolání a jeho lukrativnosti. Za minulého režimu se řidič v MKD dostal do zahraničí a k devizovým prostředkům, byl prostě králem. Řidičů MKD bylo navíc poměrně málo a ve své branži představovali skutečnou elitu, od čehož se odvíjela i vysoká prestiž tohoto povolání. To dnes již neexistuje a přitom práce řidiče je velice náročná. A na druhou stranu firmy samozřejmě drahou, kvalitní a většinou novou techniku nesvěří člověku, který právě přišel z autoškoly. Ani další výchova nového řidiče není levná záležitost. Je tedy třeba vytvořit určité podmínky pro to, aby praxi někde mohl získat. Za stávajícího ekonomického tlaku však firmy toto břímě na sebe berou jen velmi nerady – i z toho důvodu, že nemají jistotu, že řidič, do jehož výchovy investují, od nich po čase neodejde.“ „Promítá se na současné situaci i tzv. převlajkovávání zahraničních dopravců?“ „Určitě. Obzvlášť patrné je to v příhraničních oblastech, kde je zřejmý přesun aktivit německých a rakouských firem do České republiky. Zpravidla k nám převádějí několik desítek vozidel, případně je zde zakoupí, a pak pro ně pochopitelně hledají řidiče. Většinou postupují tak, že řidičům slíbí nějakou fixní odměnu, která bývá vyšší než u tuzemských firem. Bohužel už jim neřeknou i to další – že jim pak na konci měsíce z platu zase určité položky, se kterými řidiči původně nepočítali, odečtou. Řidiči se tak často dostávají zpět na svůj původní, případně i nižší plat. Také zázemí mívají u takových firem mnohem horší.“ „Takže tradice, jejíž vliv byl patrný ještě v devadesátých letech, již nepůsobí?“ „Ne. A jistou roli nepochybně hraje také negativní vztah veřejnosti a sdělovacích prostředků k této profesi – tvrzení typu ,za vše špatné na silnicích mohou řidiči kamionů‘ k nárůstu počtu zájemců jistě nepřispívá. Povolání je navíc náročné na čas, fyzickou i psychickou kondici, jazykové znalosti, orientaci v některých mezinárodních dohodách a předpisech, schopnost ovládat moderní komunikační prostředky, dochvilnost či se- rióznost a přináší s sebou řadu omezení (sebekázeň, abstinence). Navzdory všem těmto požadavkům na vysokou kvalifikaci je stále považováno za dělnickou profesi. Řidič v MKD má sice s dietami docela dobrý plat, ale tráví tolik času mimo rodinu, že ne každý je ochoten tuto práci dělat.“ „Jaké tedy existují možnosti pro získávání nových řidičů?“ „Jistou možnost nabízejí rekvalifikační kurzy, jejich efektivita je ovšem velice nízká. Na pracovním úřadě lze z mnoha uchazečů o práci vytipovat třeba jen tři lidi, kteří jsou ochotní do kurzu vstoupit – a jen jeden z nich pak možná nakonec skutečně vydrží a v praxi se uplatní. Další možností, jak získat nové řidiče, je zaměstnávat pracovníky ze zahraničí. V České republice se již uplatňují Slováci, občas i Poláci, ale nejsou s nimi vždy právě ty nejlepší zkušenosti – dopravci u některých z nich někdy postrádají spolehlivost. Možná je to i tím, že takový člověk u nás nemá pevné kořeny. Myslím si, že vše směřuje k tomu, že i v České republice, podobně jako v západoevropských zemích, bude muset být položka na řidiče v nákladech dopravní firmy mnohem vyšší než nyní.“ „Zmínil jste se o tom, že nedostatek řidičů představuje celo- evropský problém…“ „S tím, jak se rozvíjí silniční doprava, je nedostatek řidičů všude ještě kritičtější a potřeba nových řidičů akutnější. Přestože se snad všechny vlády v Evropě snaží alespoň proklamativně preferovat železniční dopravu, silniční doprava nadále každoročně roste – hovoří se v této dekádě o sedmi procentech ročně. V České republice je to nyní po vstupu do Evropské unie určitě ještě více. Další problémy by mohla přinést nová legislativa týkající se proškolování řidičů, které zatím upravuje zákon č. 247/2000 Sb. Do 10. září příštího roku by však do české legislativy měla být implantována nová evropská směrnice č. 2003/59/EC, podle níž by se mělo postupovat již v letech 2008 a 2009. Směrnice předpokládá, že řidiči, kteří již působí v oboru, budou muset během pěti let absolvovat 35 hodin školení, tedy sedm hodin ročně. Řidiči, kteří do oboru teprve vstupují s čerstvým řidičským oprávněním, budou povinni absolvovat tzv. vstupní školení v rozsahu 280 hodin, za určitých okolností 140 hodin, zakončené zkouškou. Protože cena takového školení může dosáhnout až 50 či 60 tisíc Kč, vyvstává otázka, kdo je bude financovat. Pokud by tato legislativní norma byla uvedena v platnost bez toho, že bude uvedená otázka zodpovězena, byla by to pro silniční dopravu bariéra. Řidič, který v oboru začíná, by si takové školení asi těžko zaplatil, ale ani potenciální zaměstnavatel nebude v tomto směru příliš aktivní. Nebude mít totiž žádnou jistotu, že investuje do kvalitního řidiče, na kterého bude spolehnutí a který od něj po čase neodejde. Pokud tedy nebude zajištěno financování, způsobí nové ustanovení pouze další problémy s přísunem nových řidičů. Stát by však mohl zvolit i variantu pouze s přísnou zkouškou, bez povinného tréninku.“ „Co může pro zlepšení této si- tuace dělat vaše sdružení?“ „Dlouhodobě se zabýváme projektem tréninkového centra pro řidiče. V jeho rámci bychom chtěli vybudovat poměrně rozsáhlé zázemí, které by nám umožnilo přivádět do oboru ne jednotlivce či desítky, ale ročně možná několik stovek řidičů. Další problémy by mohla
přinést nová legislativa týkající se proškolování řidičů Dlouhodobě také vyjednáváme se středními školami a učilišti o jejich možnostech, o učebním oboru řidič, o doplnění osnov jiných oborů (jako je automechanik) o znalosti řidiče. Přes snahu z obou stran nejsme příliš úspěšní – příčinou je malý zájem ze strany žáků. Rozhodně to musíme zkoušet i nadále. A bez ohledu na menší efektivitu nechceme zapomínat ani na zmíněné rekvalifikace. Co se týče ,importu‘ zahraničních řidičů, ideálním příkladem je Malta, kde se na zakázku v tamním školicím středisku připraví čtyřicetičlenná skupina maltských řidičů a jako celá skupina pak odjede pracovat do Velké Británie. Jisté je, že problémy s nedostatkem řidičů řeší i naši západní kolegové. Například při jednání s Ně-meckem o případném povolení kabotáže pro české dopravce byl německý svaz dopravců ochoten vyměnit uvolnění kabotáže v dřívějším termínu, než který stanovuje přístupová dohoda, za volný pohyb řidičů z České republiky do Německa. Návrh by samozřejmě kvůli německé sociální politice, která globálně chrání tamní pracovní trh, nemohl projít, ale názorně ilustruje skutečnost, že nedostatek dobrých řidičů je celo- evropským problémem.“ „Čistě teoreticky – byla by pro vás tato výměna přijatelná?“ „To nedokážu říci. Pokud by to byl návrh, o kterém by se dalo vážně diskutovat, museli bychom velice dobře zvážit všechna pro a proti. Odhaduji, že by to pro nás zajímavé nebylo: dobrý řidič je dnes pro nás možná daleko důležitější než možnost provádět kabotáž.“ Milan Frydrysek