Polemika

Jedním z aktuálních témat je diskuse o nutnosti novely zákony č. 411/2005 Sb., O provozu na pozemních komunikacích, který mimo jiné v ustanovení paragrafu 87a pro řidiče stanovuje povinnost dopravně-psychologického a neurologického vyšetření včetně vyšetření elektroencefa­lografem (EEG). Připomínám, že se jedná o vyšetření, kterému je povinen se podrobovat: o držitel řidičského oprávnění skupin C, C + E a C1 + E, který řídí nákladní automobil o největší povolené hmotnosti převyšující 7500 kg nebo speciální automobil o největší povolené hmotnosti převyšující 7500 kg nebo jízdní soupravu, která je složena z nákladního automobilu a přípojného vozidla nebo ze speciálního automobilu a přípojného vozidla a jejíž největší povolená hmotnost převyšuje 7500 kg, o držitel řidičského oprávnění skupin D a D + E a podskupin D1 a D1 + E, který řídí motorové vozidlo zařazené do příslušné skupiny nebo podskupiny řidičského oprávnění. Držitel řidičského oprávnění je povinen podrobit se dopravně-psychologickému vyšetření a neurologickému a EEG vyšetření před zahájením výkonu uvedené činnosti a dalšímu dopravně-psychologickému vyšetření a neurologickému a EEG vyšetření nejdříve šest měsíců před dovršením padesáti let a nejpozději v den dovršení padesáti let a dále pak každých pět let. Vyšetřením tedy musí projít všichni uvedení řidiči. Jedná se přitom o vyšetření nad rámec dosud platné běžné zdravotní prohlídky, kterou řidič byl a je povinen absolvovat jednou za dva roky. V souvislosti s přípravou novely zákona se objevují i názory, že řidičům by měla stačit dosud povinná všeobecná prohlídka u praktického lékaře. Spolehlivě ověřenou skutečností však je, že praktický lékař nemůže – a to ani při nejlepší snaze – objektivně zjistit mnohdy velmi zásadní zdravotní problémy jinak zdravého řidiče. Nemůže dokonce ani pozorovat nějaké jejich příznaky, a proto ani nemá důvod poslat řidiče na další odborné vyšetření. Pro strojvedoucí a letce jsou vyšetření povinná již léta. A teď pozor! Je totiž třeba uvést, že kolegové řidičů z dalších oborů dopravy – tedy strojvedoucí, (a samozřejmě i letci) a někteří další drážní (a letečtí) pracovníci jsou již po mnoho let povinni stejná odborná vyšetření absolvovat bez výjimky všichni! Vychází tedy z porovnání náročnosti a rizikovosti povolání řidiče a strojvedoucího povolání řidiče-profesionála jako méně náročné? Je skutečně provoz na silnicích a dálnicích ve srovnání s železnicí klidnější, méně rizikový či méně náročný? Asi ano – anebo že by někteří odborníci a politici skutečný stav věcí neznali, nebo raději ani znát nechtěli? Jsou totiž i tací, kteří v rámci další chystané novelizace zákona navrhují neurologická (a psychologická) vyšetření uvedených řidičů opět zrušit. Řadě z nich nevadí, že se zároveň zasazují o zvyšování bezpečnosti silničního provozu. Řada z nás přitom ví, že strojvedoucímu v krizových situacích pomůže i několik bezpečnostních systémů – jde zejména o varovný systém signálů tlačítka bdělosti (tzv. živáka neboli „tlačítka mrtvého muže“), po jehož zvukovém signálu, respektive po jeho ignorování se automaticky zapojuje rychlobrzda. Vlak pak prudce zabrzdí a zastaví. Lze však vůbec srovnat pravděpodobnost toho, že například po deseti sekundách bude vlak stále ještě (a to i bez způsobení škody na sobě i na okolí) na kolejích s pravděpodobností dosažení obdobného výsledku u autobusu či kamionu řítícího se stejnou rychlostí? Vyšetření již odhalila i nemocné řidiče Podle informací od odborných lékařů (včetně významných lékařských odborníků z několika pražských i mimopražských klinik), kteří na těchto vyšetřeních participují, již v několika případech došlo k zachycení řidičů například s chronicky se rozvíjejícími degenerativními onemocněními centrálního i periferního nervového systému. A to je zřejmé, že v době zahájení jejich činnosti jako řidiče byl jejich zdravotní stav v tomto ohledu bezproblémový. Dosti úděsnou informací však je to, že například za 30 let práce pokročí jejich onemocnění do té míry, že práce řidiče je prakticky jediné zaměstnání, které ještě mohou – avšak s omezeními a především se zvýšeným rizikem nehody – vykonávat. Na druhou stranu však bylo zjištěno, že se jedná o zkušené pracovníky, kteří mají důvěru svých zaměstnavatelů. Epilepsii lze někdy těžko rozpoznat V oblasti záchvatových onemocnění existuje jen velmi malá osvěta ohledně projevů zejména epilepsie. Proto se je nyní pokusím přiblížit. Řidiči, a to i s hojnými epileptickými projevy prokázanými na elektroencefa­logramu (EEG), udávali, že se již v minulosti setkali s různými projevy, vůbec se ovšem nedomnívali, že by mohly nasvědčovat právě tomuto onemocnění. Pod epileptickým záchvatem si totiž většinou představují jen poruchu vědomí s křečemi končetin a pěnou u úst. Takto se ovšem projevuje pouze část epileptických záchvatů. Řada záchvatů se projevuje zahleděním, pohybovými automatismy či stereotypním chováním. Problémem je, že takové projevy si postižený zpravidla nepamatuje. Může jít také o záškuby svalů nebo brnění některých částí těla při plném vědomí. Epileptický záchvat se může projevovat i zrakovými halucinacemi při vědomí a řadou dalších příznaků. Bez konzultace s odborníkem a dalšího vyšetření nelze rozhodnout, zda se o epilepsii jedná či ne. K takové konzultaci však řidiči nemají žádnou motivaci. Na základě častých změn EEG ukazujících na epilepsii lze soudit, že mnoho nehod, které byly uzavřeny jako nehody způsobené mikrospánkem, ve skutečnosti vyvolal epileptický záchvat. Časté jsou spánkové poruchy způsobující nadměrnou denní ospalost, která způsobuje projevy usínání a spánku – ty lze zachytit při vyšetření na EEG. Tyto poruchy neznamenají automaticky zákaz řízení, vyžadují však léčbu – a to především v zájmu řidiče samotného. Například syndrom spánkové apnoe (onemocnění projevující se nočním chrápáním a častým probouzením s pocitem dušení při obezitě) se zdá být v populaci řidičů častější než v běžné populaci. To zřejmě může souviset i s nízkým výdejem energie a častou obezitou řidičů. Toto rozšířené onemocnění spojené s častým denním usínáním (je zřejmě v pozadí řady případů „mikrospánku“) lze velmi úspěšně léčit nechirurgickou i chirurgickou cestou. Řešení této situace na mezinárodním úrovni Touto problematikou se zabývá mimo jiné i Evropská direktiva č. 91/439/EEC, která stanovila, že: „…řidičské průkazy nesmějí být vydány osobám trpícím epileptickými záchvaty nebo majícím sklon k epileptickým záchvatům nebo jiným náhlým poruchám stavu vědomí…“ Směrnici však lze naplnit pouze v případě, že řidič bude neurologicky a elektroencefa­lograficky vyšetřen (u řidičů, kterých se toto vyšetření týká, je v Evropě tendence ještě diferencovat přísnost kritérií podle typu provozované dopravy). Například podle předsedy poradního sboru EU pro udělování řidičských průkazů dr. Erica Schmeddinga je v případě neprofesionálního řízení silničních vozidel epileptiky ražen termín tzv. přijatelného rizika. U profesionálních řidičů je však zásadně nepřijatelné jakékoli zvýšené riziko nehody! Poradní sbor pracuje intenzivně na harmonizaci pravidel řízení v rámci Evropské unie s cílem umožnit neprofesionální řízení dobře léčeným epileptikům a získat lepší přehled o zdravotním stavu profesionálních řidičů.
Proč mají být strojvedoucí ze zdravotního hlediska elitou, zatímco profesionální řidiči autobusů a kamionů by měli být jen nezajímavým vzorkem populace se všemi rozšířenými onemocněními a riziky? Přitom jejich „zbrojní pas“, tedy řidičský průkaz, může během několika sekund přinést podstatně více obětí než „ruka“ strojvedoucího. Proč opět riskovat, když jsme konečně dospěli do stadia, kdy jsme zase o krok dál ve skutečně konkrétních opatřeních pro posílení bezpečnosti silničního provozu? Je třeba si uvědomit, že případné zrušení odborných neurologických a psychologických vyšetření řidičů směřuje nejen proti bezpečnosti silničního provozu, ale samozřejmě i proti zájmům řidičů samotných!

Radek Novák, Katedra logistiky VŠE Praha