11. listopadu 2004
Hospodářský výbor Poslanecké sněmovny mezi více než 150 pozměňovacími návrhy k vládnímu návrhu zákona č. 361/2000 Sb., kterým se mění zákon o provozu na pozemních komunikacích, navrhl v rámci druhého čtení v červnu letošního roku též výraznou změnu ustanovení o dopravních nehodách. Změna vedle určité zmatečnosti přináší především velmi kontroverzní změnu ohlašovací povinnosti účastníků dopravní nehody.
Přestože sněmovna daný návrh zákona jako celek v rámci třetího čtení letos v říjnu nepřijala, předkladatel se s ním hodlá na parlamentní půdu záhy vrátit.
Proto stojí za připomenutí, že po-dle navrhované úpravy by napříště byli účastníci dopravní nehody povinni neprodleně ohlásit policistovi jen dopravní nehodu, při níž došlo k usmrcení nebo těžké újmě na zdraví. V případě nehody, při níž dojde pouze ke hmotné škodě, by ohlašovací povinnost nastupovala jen tehdy, pokud si účastníci dopravní nehody nebo osoby, na jejichž majetku vznikla škoda, vzájemně neprokáží totožnost. Až na tuto výjimku se tak jedná o zánik povinnosti ohlásit dopravní nehodu, v důsledku níž dojde pouze k hmotné škodě bez ohledu na její výši nebo k ublížení na zdraví nedosahující intenzity těžké újmy na zdraví. Nehledě na to, že daný návrh se zřejmě kouzlem nechtěného nevztahuje v případě usmrcení ani ublížení na zdraví pouze na osoby, je zcela nepřijatelný i z jiných důvodů.
Především překvapivě a neodů-vodněně odhlíží od společenského zájmu na uplatnění odpovědnosti za závažné právní delikty v silničním provozu s materiálním následkem, a to za situace, kdy se současně zavádí výrazné zvýšení represe za delikty v silničním provo-zu – dokonce i za jednání, která nepatří mezi příčiny dopravních nehod.
Návrh tak straní osobám, které dopravní nehody způsobují. Jestliže by byl schválen, policisté by napříště museli v rámci dozoru nad dodržováním předpisů v silničním provozu po závažných právních deliktech – často nejen s následkem značných škod na majetku, ale i ublížení na zdraví, byť nižší intenzity, než je těžká újma na zdraví – pátrat. Je tedy otázkou, zda toto spíše úsměvné odůvodnění návrhu snahou snížit zatížení Policie ČR přinese žádoucí výsledek.
Přijetí návrhu by na druhé straně představovalo zásadní ohrožení oprávněných zájmů osob poškozených provozem vozidel a výrazné ztížení jejich postavení při vypořádávání se s důkazním břemenem a při uplatňování nároků na náhradu škody.
Výrazně by se ztížilo i šetření pojišťoven nutné pro zjištění rozsahu jejich povinnosti plnit své závazky v rámci pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, neboť mnohé důkazy jsou s odstupem času nedostupné. Rozšířil by se tak i prostor pro pojistné podvody. Ostatně již dnes se odhaduje, že tyto závažné trestné činy tvoří zhruba 30 procent pojistných plnění.
Negativa převažují
Určitý přínos – zmenšení počtu případů ochromeného provozu na pozemních komunikacích v důsledku dlouhého čekání účastníků nehod na příjezd policistů a jejich mnohdy neodůvodněné zdržování provozu a razantní snížení policejně vykazované dopravní nehodovosti – by uvedená negativa stěží převážil.
U navrhované nové ohlašovací povinnosti účastníků dopravní nehody (platné v případě, že si účastníci nehody vzájemně neprokáží totožnost, a u osob, na jejichž majetku vznikla škoda) nelze přehlédnout, že tato podmínka je neodůvodněná a je v rozporu s povinností účastníků nehody prokazovat totožnost jen na požádání. Je nesmyslná i z toho důvodu, že ohlašovací povinnost by nastupovala ve všech případech, tedy i u malicherných nehod s minimální škodou. Navíc osoby, na jejichž majetku škoda vzniká, často na místě nehody nejsou vůbec přítomny.
Pro svou neurčitost je vadné i nové ustanovení o povinnosti řidiče, který měl účast na jakékoli dopravní nehodě, spolupracovat při zjišťování skutkového stavu, neboť není upraveno, s kým má za povinnost takto spolupracovat.
Pozměňovací návrhy by proto měly být patřičně zváženy. Přijaty by pak měly být pouze ty, které úroveň právní úpravy ještě více nezhorší.
JUDr. Pavel Bušta,
Čeká asociace pojišťoven
