22. června 2006
Sdružení ČESMAD Bohemia oslavilo na začátku června v Brně čtyřicáté výročí svého založení. Jeho současného prezidenta Ing. Vladimíra Starostu jsme při této příležitosti požádali o rekapitulaci současného stavu české kamionové dopravy. Zároveň jsme se ho zeptali i na nejnovější aktivity sdružení. „Na začátku června se v Brně uskutečnilo výroční shromáždění zástupců regionů vašeho sdružení. Můžete stručně uvést, o čem jste jednali a k čemu jste dospěli?“ „Na shromáždění v Brně jsme samozřejmě hodnotili uplynulé období a snažili se navázat na závěry našeho loňského shromáždění. Zatímco loni jsme dospěli k závěru, že situace v silniční dopravě není uspokojivá, letos jsme se všichni shodli na tom, že situace je nejhorší v celé historii našeho sdružení. Abychom to mohli veřejně dokladovat, dohodli jsme se na tom, že všechny dopravní firmy, které mají ve sdružení důvěru, jeho sekretariátu poskytnou své hospodářské výsledky za rok 2005 a za první čtvrtletí letošního roku. Předpokládáme, že analýza těchto dat poskytne názorný přehled o tom, v jaké situaci se dnes silniční dopravci nacházejí. Využití analýzy bude v podstatě dvojí. Především nám poskytne nové argumenty při vyjednávání s novou vládou, která by si měla uvědomit, že jakékoli případné zvyšování daňového zatížení dopravců není vůbec smysluplné. I když nechceme mít předem přehnaná očekávání, věříme, že díky výsledkům analýzy ji budeme moci snáze přesvědčit o tom, že silniční doprava se dnes skutečně potýká s vážnou krizí. Kromě toho chceme, aby analýza sloužila i našim členům pro porovnání jejich vlastních výsledků s průměrem – jak doufám – většiny naší členské základny. Obávám se však, že firmy, které zjis-tí, že na průměr nedosahují, budou jen těžko hledat další rezervy. Podle mého názoru totiž již všechny dávno vyčerpaly.“ „Vaše sdružení letos zahájilo informační kampaň, jejímž cílem je zlepšit obraz silniční nákladní dopravy v očích veřejnosti…“ „Na této kampani jsme se dohodli již při našem loňském zasedání a pochopitelně jsme se jí zabývali i letos v Brně. Často se hovoří o tom, že v rámci této kampaně se snažíme popularizovat kamionovou dopravu – to mi poněkud vadí, protože to není zcela pravda. Spíše než o popularizaci se totiž snažíme o to, abychom celé společnosti ukázali a vysvětlili, proč vlastně kamiony na silnicích jsou a proč právě v takové míře. Osobně si myslím, že negativní vztah veřejnosti k silniční nákladní dopravě nemá žádný objektivní základ. Ale uvědomuji si, že po letech neustálého osočování silničních dopravců z nejrůznějších stran, zkreslování skutečného stavu a zamlčování významu tohoto oboru pro celou společnost lepší být ani nemůže. V žádném případě se nechci zastávat řidičů, kteří se dopouštějí přestupků, ale jestliže podle průzkumu agentury Sofres Factum zhruba 90 procentům obyvatel množství kamionů na silnicích vadí, je třeba veřejnost upozornit na to, že je jich tolik především v důsledku jejích potřeb. To, že počet kamionů roste, je odrazem blahobytu společnosti jak v České republice, tak i v celé Evropě. V kampani hodláme pokračovat. V současné době se snažíme uvést na pravou míru různé populistické sliby některých politiků z předvolebního období. Mám na mysli především nereálné a laciné sliby Strany zelených, jejichž členové například tvrdili, že je reálné omezit provoz kamionů od pátku do neděle či že železniční doprava je schopna absorbovat společensky významné procento přepravních výkonů silniční dopravy. Jako podnikatele v silniční dopravě mě pochopitelně mrzí, že přízeň voličů dostala i tato strana, která svou kampaň založila, alespoň podle mého názoru, právě na kritice silniční dopravy. A pokud by její případný ministr dopravy měl ve věcné rovině naplňovat tyto předvolební sliby, daly by se asi očekávat nepříjemné reakce dopravců.“ „Bez ohledu na volební výsledky – jste s dosavadním průběhem vaší kampaně spokojeni?“ „Nakolik se nám podařilo některé z jejích cílů splnit, si zatím ještě netroufám hodnotit. Oceňuji však již skutečnost, že se o problematice kamionové dopravy začalo vůbec diskutovat. To ostatně přivítali i zaměstnanci oboru, především slušní řidiči, kterým pochopitelně neustálé osočování vadí. Pro lidi, jejichž náročná práce má tak malou společenskou prestiž, je to alespoň malé zadostiučinění a jsem rád, že k tomu mohlo přispět právě naše sdružení. Mám rovněž pocit, že dnes některé odborné i politické subjekty, které se snaží situaci hodnotit skutečně objektivně, již o problematice kamionové dopravy komunikují zasvěceněji než dříve. Vraťme se však k výsledkům průzkumu agentury Sofres Factum. Vyplynulo z nich nejen to, že více než 90 procent české společnosti má vážné výhrady k silniční nákladní dopravě, ale také to, že zhruba stejné procento obyvatel není ochotno se uskromnit, ubrat ze svých požadavků a k omezení počtu kamionů tak osobně přispět. Prakticky nikdo není ochoten počkat si déle na výrobky či služby, dokonce i ten, kdo holduje sportu a měl by mít o něco kladnější vztah k životnímu prostředí, si chce ráno v novinách přečíst o včerejším sportovním utkání. To vše jsou výdobytky moderní společnosti, které většina lidí bere jako samozřejmost. Málokdo si uvědomuje, jak těsně jsou spjaty se silniční dopravou. Ukázalo se rovněž to, že ačkoli většina obyvatel má ke kamionové dopravě výhrady, zhruba 55 procent respondentů chápe, že v současné době k silniční dopravě neexistuje alternativa. A právě tímto směrem je naše kampaň zaměřena – snažíme se o to, aby si stále více obyvatel uvědomovalo, že kamion je dnes na evropských silnicích jakýmsi nutným zlem, které produkujeme my všichni naším chováním a naší spotřební orientací.“ „Máte tato tvrzení podložena i něčím jiným než jen průzkumem agentury Sofres Factum?“ „Skutečnost, že silniční doprava je dnes nezastupitelná, dokládají i některé odborné studie ze zahraničí. Jednu z nich představil letos v březnu na kongresu Mezinárodní unie silniční dopravy IRU v Dubaji Ralf Jahnke z německé konzultační firmy TransCare. Ve studii zaměřené na vliv zavedení mýta na dělbu přepravních výkonů mezi modalitami železnice – silnice na základě těžko zpochybnitelných dat upozornil na to, že v případě zatížení silniční nákladní dopravy poplatkem ve výši 1 €/km (což je velice drastický limit) by se na železnici přesunulo pouze 1,22 procenta stávajících silničních přeprav. A za předpokladu, že by se železniční společnosti v dostatečné míře transformovaly na skutečně fungující obchodní organizace, jinými slovy jestliže by byly privatizovány, převzaly by dokonce pouhá 4,1 procenta výkonů silničních dopravců. To jistě není onen zásadní přesun, který by měl mít pozitivní dopad na ekologii i celou společnost, jak dnes tvrdí řada politiků, a nejen českých! Připomínám, že firma TransCare nemá žádné vazby na silniční dopravce, a nelze ji tedy podezřívat z toho, že by měla zájem upřednostňovat některý druh dopravy.“ „Již příští týden začne platit tzv. bodový systém. Jak se podle vás promítne do chodu firem podnikajících v silniční dopravě?“ „Na bodový systém mám názor, za který mě možná někteří moji kolegové nebudou mít rádi. Domnívám se, že disciplína českých řidičů, ale i české společnosti obecně, není na dostatečné úrovni a je třeba ji zlepšit. Rozhodně proto nebudu kritizovat opatření, jehož cílem je ji zvýšit. Samozřejmě mi velmi vadí snahy postihovat řidiče-profesionály za přestupky přísněji než jiné řidiče. Výhrady jsme měli také k omezení možností kamionů pro předjíždění, ale tomuto opatření se naštěstí podařilo zabránit. Obecně si však nemyslím, že bychom jako Sdružení ČESMAD Bohemia či jako dopravci měli bodový systém kritizovat.“ „Nebojíte se například toho, že bodový systém dále prohloubí problémy s nedostatkem řidičů dopravních firem?“ „Nedostatek řidičů pociťujeme již delší dobu a pociťovali bychom ho i bez bodového systému. A zcela jistě je i v zájmu dopravce, aby řidič, který se soustavně dopouští přestupků, přišel o řidičský průkaz. Sám bych takového člověka za volant kamionu pustit nechtěl. Souhlasím sice s názorem řady svých kolegů, že bodový systém problém s nedostatkem řidičů zesílí, ale opakuji, že si nemyslím, že právě naše sdružení by proti bodovému systému mělo bojovat a přispívat tak k tomu, aby v dopravních firmách nadále působili i méně disciplinovaní řidiči. Problém nedostatku řidičů je třeba řešit jinak než odmítáním bodového systému. Především je třeba přehodnotit imigrační politiku České republiky – jsem přesvědčen o tom, že naše země se v následujících letech bez zahraničních pracovníků neobejde, a to nejen řidičů, ale i dalších profesí. Sdružení ČESMAD Bohemia se v současné době snaží dopravcům v tomto směru pomoci a zpracovává publikaci, v níž bude přesně uvedeno, co vše musí firma absolvovat, pokud hodlá zaměstnat řidiče nejen například z Polska či Maďarska, ale také ze zemí, které nejsou členy Evropské unie – třeba z Ukrajiny.“ „Jaký je váš názor na skutečnost, že digitální tachografy jsou od letošního května pro nová vozidla již povinné?“ „Mám pocit, že my dopravci, kteří jsme v přímém kontaktu s realitou, a správní a kontrolní orgány žijeme každý v jiném světě. Už jen to, že jsme nuceni k nákupu techniky, která nejenže není závazná, ale v řadě zemí, v nichž působíme, je dokonce nepřijatelná, představuje ne-únosný handicap. Zavádění digitálních tachografů se zdůvodňovalo mimo jiné tím, že je třeba zabránit tomu, aby řidiči, respektive dopravci překračovali doby řízení. Stále ještě dostávám otázky, zda nepřetěžujeme řidiče, zda po nich nechceme, aby jezdili nad rámec povolených hodin, a podobné dotazy. Ale to je absurdní představa! Seriózní dopravní firma přece své podnikání nemůže zakládat na tom, že vydělává a vyhýbá se ztrátě tím, že nutí personál, aby pracoval více, než dovoluje zákon. Ale pokud zavedení digitálních tachografů skutečně povede k tomu, že z trhu zmizí dopravci, kteří nepodnikají poctivě, bude to jedině dobře. Samozřejmě za podmínky, že se odstraní legislativní zábrany, které nás omezují v podnikání mimo prostor Evropské unie.“ Milan Frydrysek
