8. prosince 2005
V souvislosti s novelou zákona č. 361/2000 Sb., O provozu na pozemních komunikacích, se opět rozvířila diskuse o porušování předpisů ze strany řidičů nákladních vozidel. O tom, jak účinné jsou kontroly řidičů a dopravců, jsme hovořili s vrchním ředitelem úseku silniční a veřejné dopravy Ministerstva dopravy ČR Ing. Miroslavem Zeleným. „Před dvěma lety dostala Česká republika od Evropské komise ,žlutou kartu‘ za nedostatky v oblasti kontrol silničních dopravců. Co se od té doby změnilo?“ „Česká republika za uplynulé dva roky odvedla obrovský kus práce. Zatímco v době, kdy nás Evropská komise kritizovala, se v ČR měsíčně kontrolovalo kolem deseti tisíc tachografických kotoučků, v současnosti je to podle našich odhadů již 90 až 100 tisíc kotoučků, což je opravdu výrazný posun. Navíc se nejedná pouze o změnu v kvantitě – zvýšila se i kvalita kontrol. Dívám-li se dnes s odstupem dvou let na udělení ,žluté karty‘, vnímám je tak, že pro Českou republiku mělo především motivační význam a přimělo ji ke zlepšení kontrolního systému. Nemyslím si však, že zjištěné nedostatky byly zásadního charakteru. Hlavním problémem bylo zřejmě to, že inspekce Evropské komise se uskutečnila v období, kdy byly kompetence v oblasti kontroly převedeny z okresních úřadů na krajské, které se v této činnosti teprve zaučovaly.“ „Kontroly lze provádět nejen na silnicích, ale i přímo u jednotlivých dopravních firem…“ „Ano. V současnosti je dohlídkami u dopravců realizována zhruba polovina kontrol. Například za prvních deset měsíců letošního roku bylo v provozovnách dopravců zkontrolováno přes 478 tisíc tachografických kotoučků, zatímco při silničních kontrolách to bylo zhruba 520 tisíc kotoučků. Z toho vyplývá, že se přibližně polovina kontrol dob řízení provádí na silnicích a druhá polovina v provozovnách dopravců. Chtěl bych při této příležitosti upozornit na skutečnost, že pokud se při silniční kontrole zjistí určité podezření z porušení právních předpisů nebo řidič sdělí údaje, o nichž budou důvodné pochybnosti, bude následovat dohlídka v provozovně dopravce. V provozovně lze totiž snadno zjistit i takové porušení právních předpisů, které se řidiči při silniční kontrole případně podařilo zakrýt.“ „Jak při kontrolách probíhá spolupráce trojúhelníku policie, ministerstva dopravy a celní správy?“ „Myslím si, že po roce a půl ne-lze spolupráci mezi kontrolními složkami hodnotit jinak než velice kladně. Počáteční nedostatky plynoucí z toho, že složky neuměly spolupracovat a nebyly schopny dohodnout se na tom, kdo bude co kontrolovat, se nám podařilo odstranit díky projektu, který jsme spustili loni v létě. Na jeho základě jsme začali realizovat tzv. součinnostní akce, které probíhají pravidelně dvakrát v měsíci a na kterých se všechny tyto složky podílejí. Dnes jsme již v situaci, že běžně spolupracují i na regionální úrovni a jsou schopny se domlouvat na společných kontrolních akcích. A tomu samozřejmě odpovídají i výsledky kontrolní činnosti. Pochopitelně se občas nějaký nedostatek objeví, ale bývá opravdu ojedinělý.“ „Zmínil jste se o společných kontrolních akcích. Můžete o nich uvést něco bližší- ho?“ „Společné kontrolní akce se uskutečňují na základě dohod, které loni uzavřela ministerstva dopravy, vnitra a financí. K dohodám byly vypracovány prováděcí protokoly, které stanovují jednak pravidla pro spolupráci jednotlivých složek při kontrolách, jednak pravidla pro pravidelné schůzky, na nichž vrcholoví pracovníci všech tří resortů vzájemnou spolupráci vyhodnocují. Snahou ministerstva dopravy jako koordinátora je, aby kontrolní akce měly určité zaměření – vždy hledáme určitou cílovou skupinu a vymezujeme region, kde se budou provádět. Například letos jsme uskutečnili společnou akci na česko-rakousko-německém pomezí, při níž jsme se zaměřili na řidiče dálkových zájezdových autobusů. Šlo nám o to, aby – zejména při dálkových cestách – nedocházelo k tomu, že autobusy řídí člověk, který seděl dvacet hodin za volantem.“ „Mění se nějak struktura zjišťovaných nedostatků?“ „Co se týče správních deliktů, letošní rok dosud nemáme zcela vyhodnocený. Předběžné výsledky však nasvědčují tomu, že u čes- kých dopravců došlo v oblasti mezinárodní dopravy k výraznému zlepšení. V regionální dopravě se nicméně nedostatky stále občas objevují.“ „Uvedl byste některé konkrétní údaje ze statistiky kontrol?“ „Zmíním se pouze o několika základních údajích. Jak jsem již řekl, dříve jsme měsíčně kontrolovali zhruba deset tisíc kotoučků, dnes kontrolujeme přibližně desetinásobek. Podle evropských nařízení a směrnic má Česká republika v současné době kontrolovat jedno procento ze všech pracovních dnů řidičů vozidel, což podle analýzy Centra dopravního výzkumu představuje zhruba 250 tisíc zkontrolovaných pracovních dnů řidičů vozidel. A na tomto základě byl stanoven plán kontrol pro jednotlivé složky. Díky přirozené soutěži mezi jednotlivými regiony a jednotlivými složkami jsou ovšem skutečné počty kontrol podstatně vyšší – pohybujeme se na úrovni čtyř až pěti procent, což je výsledek, který deklaruje například i Německo. Pro následující období bude naším hlavním cílem dále zvyšovat kvalitu kontrol tak, aby všechny kontroly na území České republiky probíhaly podle stejné metodiky a aby při zjištění konkrétních po- rušení byly vždy vyvozeny stejné závěry.“ „Znamená to tedy, že se počet kontrol již nebude zvyšovat?“ „Ano, nebude. A doufám, že se nebude ani snižovat, protože všechny kontrolní složky si již kontroly naplánovaly mezi své standardní činnosti. Stávající počet podle mého názoru odpovídá potřebě řešit problémy, které Česká republika s dodržováním evropských nařízení a uplatňováním zákona č. 111/1994 Sb. má.“ „V České republice se již také vybírají kauce od zahraničních dopravců…“ „Především chci upozornit na to, že řidiči ani dopravci by kontroly neměli chápat jako represi ze strany státu. Myslím si, že žádný slušný dopravce nebo řidič se jich nemusí ni-kterak obávat. Potvrzují mi to i reakce dopravců – například Sdružení ČESMAD Bohemia vnímá výkon státního odborného dozoru pozitivně, protože právě porušováním některých předpisů lze nejsnáze získat určité výhody v rámci nekalé soutěže. Co se týče vybírání kaucí, řekl bych, že během posledního roku se situace výrazně změnila. Jak pracovníci celní správy, tak policie se nebojí kauce vybírat a jejich udělování je pro ně běžným postupem. A důsledky jsou již patrné – zahraniční dopravci dobře vědí, že v České republice mohou být kontrolováni a pokutováni, a jsou tak nuceni právní předpisy dodržovat.“ „Kolik máte dnes k dispozici mobilních jednotek?“ „Ministerstvo dopravy prostřednictvím své příspěvkové organizace Centrum služeb pro silniční dopravu zřídilo pro každý kraj jednu mobilní jednotku jako pomocnou službu a má také jednu speciální jednotku pro páteřní dálniční síť. Tu v současné době využíváme na dálnici D1, abychom naplnili usnesení vlády ke zlepšení situace na této dálnici. Těší nás také to, že v řadách policie i celní správy jsou dnes pracovníci, kteří se přímo specializují na kontrolní činnost a začínají pro ni být i patřičně technicky vybaveni. Například celní správa má dnes již své mobilní jednotky a také policie disponuje vozidly s patřičným vybavením. V tuto chvíli tedy podle mého názoru kontrolním složkám v tomto směru nelze nic zásadního vytknout. Pochopitelně přetrvávají určité rozdíly, které odpovídají finančním možnostem jednotlivých složek, ale situace se výrazně zlepšuje.“ „Uvažuje se o tom, že by v budoucnu mobilní jednotky Centra služeb pro silniční dopravu mohly kontroly na silnicích provádět samostatně, obdobně, jako je tomu například v Německu?“ „Musíme si především uvědomit, že státní odborný dozor není jedinou aktivitou Centra služeb pro silniční dopravu. Řekl bych tedy, že tato úvaha je zatím předčasná. Nyní se vyhodnocují výsledky spolupráce a teprve na tomto základě bude možné uvažovat o případném rozšíření stávajících kompetencí CSPSD.“ Milan Frydrysek
